Pokud bych měl vyzdvihnout jednu rybu, která letos bere opravdu krásně, bude to parma. V podjezí se ulovilo už skutečně mnoho kusů a výhradně na umělou mušku.
Další parma se nechala přemluvit
Královská disciplína muškaření si získala již mnoho táborníků. Ulovit na jemný prut mnohdy i 70cm bojovnou parmu je zážitek na celý život. Přiznám se, že mě to opravdu chytilo také.
Vedoucí Pavel a jeho parma na muškařský cajk
Na konci příspěvku něco k zamyšlení. Ve vodě neplavou jen kapři a technik rybolovu je mnoho. Například polovinu mého oddílu rodiče vybavili pouze 1ks třílibrové děličky na obr kapry. Jak mám tedy jít s dětmi na plavanou na hrouzky či oukleje, kdy na 0,30 vlasec technicky není možné navázat háček na ty hrouzky? Děti jsou připraveny o spoustu zážitků a jako vedoucí s tím nic nenadělám..
Vážení rodiče, veškeré příspěvky zde na web píšu přes slabý mobilní Hotspot, všechny fotky si budete moci stáhnout po skončení tábora z galerie. Doma je nahraji přes wifi.
V sobotu večer se uskutečnil dlouho očekávaný fotbalový zápas vedoucích proti táborníkům. Oproti rokům minulým, kdy jsme hráli na oraništi v kempu, tak letos jsme pro děti pronajali hřiště s umělou trávou ve Zruči. A na kvalitě předvedené hry to bylo znát!
Táborníci měli dobrý start, ale zkušení vedoucí je nepustili do šancí a hlavně Vrbička na stoperu likvidoval jeden průnik táborníků za druhým. Branky začaly padat do druhé sítě a především útočné duo Fíla s Pájou spustili doslova kanonádu. Celkové skóre 9:3 pro vedoucí zní drtivě, ale byl to co do hry vyrovnaný zápas. Zkušenost ale prostě zvítězila nad mladickým elánem 🙂
dnes ve čtvrtek jsme uskutečnili celodenní výlet na raftech. Při loňské velké vodě jsme výlet odložili na letošní rok a již za bezpečných podmínek vyrazili na 16km dlouho trasu v malebném Posázaví.
Děti jsme rozřadili do jednotlivých posádek devíti raftů dle věku, aby v každém raftu byl alespoň jeden ostřílený mazák i malý špunt + jeden vedoucí, samozřejmě. Letos je vody opravdu málo, a tak jsme museli rafty dokonce párkrát přenášet přes mělčiny, ale bylo to super!
Po cestě jsme mnohokrát stavěli na koupání a závodili v pádlování, myslím, že si to děti moc užily.
Ve spolupráci s Rybáři Praha proběhlo ve středu mimořádné zarybnění řeky i pískovny právě pro naše děti.
Aby měly děti zážitek a přiložily ruku k dílu, do řeky i pískovny nosily násadu ryb ve vaničkách.
Celkem bylo vysazeno 8 metráků krásných kaprů, 5 do pískovny a 3 do Sázavy. Po zkušenostech z minulých let nová ryba zvedne i původní obsádku ryb a děti čekají krásné dny plné rybaření.
vlna veder se nám nevyhnula, právě jsme se s celým táborem vrátili z koupání na pískovně a tak mám chvíli času sepsat další report.
tábornice Anička s kaprem lyscem
Jelikož jsou všichni táborníci v prvních dnech stále nažhavení do rybolovu, tak se pondělní den nesl v jasném duchu. Rybolov od rána a pro starší kluky a holky i do půlnoci.
Když jsme u toho půlnočního rybaření, tak v noci se povedl zatím nejtěžší úlovek tábora – kapr 11kg! Nechytil ho žádný malý rybář, ale dokonce malá rybářka! Kristýnce zabral v noci na jednu kuličku boilie, kterou dostala od vedoucího Dana a vyplatilo se.
Kristýnka a 11kg šupináč
Řeka se také nenechala zahanbit, za zmínku stojí 44cm dlouhá ostroretka, úhoř a pod jezem začaly brát krásné parmy. Zejména vedoucí Dan, náš specialista na muškaření, je seká jednu za druhou 🙂
Vedoucí Dan a jeho 75cm dlouhá parma
V úterý ráno začal i doprovodný program, dopoledne jsme uspořádali závod v běhu a po obědě přijela návštěva z územního svazu Rybářů Praha. Pavel Vrána pro děti připravil přednášku, kde promítal vzácné druhy ryb, které pozoroval a zaznamenával na svých cestách po světě. Jelikož bylo vedro k zalknutí, děti jsme naskládali do stínu stromů vedle chatiček a i přes tyto bojové podmínky se přednáška vydařila.
Přednáška Pavla Vrány
Noci se postupně oteplují, což nám dává naději na další pěkné úlovky, držte palce!
děti vyrazily na ryby a tak mám jako vedoucí dne(který je vždy přítomen v tábořišti) trochu času sepsat report z prvních dvou dní.
Cesta do Horky proběhla v pořádku, záludná D1 byla až na dvě nehody celkem průjezdná. Již v autobusu byly děti dle jejich preferencí rozřazeny do chatiček, pěkných patrových chatek, kde v přízemí mají děti gauč, křesla, skříně a v patře postele se stolky. Po zabydlení proběhl první nástup, na kterém hlavní vedoucí Martin vysvětlil řád tábora a základní informace k našemu dvoutýdennímu pobytu u řeky Sázavy.
Martin vysvětluje řád tábora
První den ještě nepatřil rybolovu, stavělo se zázemí a vedoucí obešli své oddíly, kde se seznámili s dětmi, prošli s nimi jejich rybářskou výbavu.
V neděli před snídaní jsem dětem rozdal notýsky, kam si budou zapisovat ulovené ryby. Ty samozřejmě pouštíme zpět, ale každá ryba je jinak obodována a po jejím ulovení malý rybář získá body do celotáborové hry. Jako každý rok se soutěží o hodnotné ceny, kdy se do celkového umístění započítávají úlovky, body za sportovní disciplíny, poznávačku ryb a úklid chatiček.
Vedoucí Vrbička dohlíží na svůj oddíl
Po snídani byla celotáborová hra zahájena a děti se rozutekly se svými vedoucími na řeku sbírat první body. Šlo to hlavně v podjezí, kde se ulovili dokonce dva půlmetroví tloušti.
nádherný tloušť ze Sázavy
Po obědě vyrazila půlka tábora rybařit na nedalekou pískovnu, kde plavou skutečně trofejní amuři a kapři. V rybaření na pískovně se děti spravedlivě střídají a dokonce mají od nás takový servis, že jim autem dovezeme večeři až k prutům, aby se mohly nerušeně věnovat našemu krásnému koníčku – rybaření.
Náš hlavní vedoucí Martin sepsal report z úspěšné expedice za mongolskými tajmeny, tak se pusťte do čtení!
Již v průběhu roku 2020 jsme společně s kamarády Filipem a Karlem vymýšleli způsob, jak ulovit opravdu vzácnou rybu, kterou se nemůže pyšnit jen tak každý český rybář. A jelikož všichni milujeme přívlač a dobrodružství, naše volba byla jasná – TAJMEN. Tato údajně nejchytřejší ryba na světě žije jen v několika málo řekách v Rusku a Mongolsku a tak jsme naplánovali výpravu na vyhlášenou řeku Šiškid (Sheskhed, od Ruských hranic více známá jako malý Jenisej). V letech 2020 a 2021 nám bohužel výpravu odložila světová pandemie coronaviru, ale letos na konci června, těsně před táborem, se všechny naše sny vyplnily! A o dobrodružství skutečně nebyla nouze…
Fíla doufá v magického tajmena
Po 12 hod. letu (Praha-Istanbul-Ulaanbaatar), 5-ti hodinovém čekání na odlet z Turecké metropole, nás po přistání čekalo první překvapení. Mongolským aerolinkám se nějak nechtělo létat a tak nás místo klidného 2 hod. letu malým letadlem čekal přesun do 650km vzdáleného města Murun, autobusem. A tento přesun se neobešel bez překvapení. První překvapení nastalo po asi 100km jizdy od hlavního města Mongolska, kdy náhle končí panelová silnice a náš autobus pokračuje stepí doslova cestou necestou. Po další hodině cesty, kdesi uprostřed stepi bylo ještě hůř, náš autobus zastavuje a již se nerozjel. Odvážní řidiči se ještě pokouší o opravu motoru dostupným nářadím (nůž a nůžky), ale stále více nám bylo jasné, že potřebujeme autobus nový. Při 3 hod. čekání na nový autobus ve 40°C vedru s kroužícími supy nad hlavou nám to pomalu dochází, tahle země je opravdu drsná! Do města Murun jsme se nakonec pomocí náhradního autobusu přeci jen dostali, avšak po 20 hodinovém trápení ve skákajícím starém autobusu v pět hodin ráno. Následovat měl odpočinek v kempu nedaleko města v typických mongolských jurtách, avšak z důvodu značného zpoždění a přistavení terénních SUV již na sedmou hodinu, jsme místo spánku v pohádkovém prostředí zvolili jen rychlou sprchu, trochu jídla a hurá na další cestu. Jízda Toyotou Landcruiser zpočátku vypadala jako úžasné dobrodružství, první hodiny jízdy rovinatou stepí rychlostí okolo 60km/h. vyrušilo jen několik skoků auta přes výmoly, kdy se člověk cítil jako skutečně neohrožený kopilot v soutěži rally Paříž – Dakar.
Drsné podmínky v drsné zemi
Step se však rychle změnila v podhorské a později drsné horské prostředí, kdy překonáváme i několik vrcholků hor v nadmořské výšce okolo 2500 m.n.m. V úvodu úžasná rychlost jízdy se mění na jízdu krokem a čím dál častěji nás přepadá strach při průjezdech průsmyky, polorozpadlých dřevěných mostů a brodění menšími řekami. Po 13 hodinách jízdy jsme konečně na místě, poprvé vidíme majestátní řeku Šiškid a brzdíme u krásného kempu na břehu řeky. Tento kemp však není naším skutečným cílem, zde si jen odpočineme, abychom další den vyrazili znovu na cestu. Ráno si můžeme vybrat, můžeme jet 5 hodin na koni nebo se do našeho kempu na MON-RUS hranicích přesunout na raftu. Naše volba je jasná, vybalujeme pruty a volíme celodenní splouvání řeky a konečně první rybolov!
Martin a třetí člen expedice Karel na raftech
Na druhé naší zastávce nasazuje Filip svou oblíbenou rotačku č. 4 blac furry a najednou to přijde, prut se ohne, Filip seká a je to tu, na prutě je první vysněný Tajmen výpravy! Několikaminutový boj, Martin chytá Tajmena za ocas a už ho měříme – rovných 100 cm! Na další zastávce se daří pokořit tuto bájnou rybu také Martinovi, tajmení junior okolo 70cm je předzvěstí ještě lepších zítřků… Po 4 dnech na cestách přijíždíme večer do kempu, který se nachází 1800 m. n. m. a který bude na několik dalších dnů naší rybářskou základnou. Nad námi se majestátně tyčí sněhem pokryté vrcholky s výškou okolo 3500 m.n.m. V zimě se zde pohybují teploty běžně okolo -50°C, nás zde čekalo, ale jen jedno skutečně mrazivé ráno. Většinu dnů nás zde však čeká krásné počasí a také krásné úlovky.
A jak jsme tedy nakonec dopadli?
Filip přelstil několik tajmenů, největší z nich měřil dokonce 116 cm! Po několika juniorech pod 100 cm se i Martinovi nakonec podařilo vyvláčet rekordní úlovek, Tajmen 130cm!
Martinův životní tajmenFíla jeho největší tajmen výpravy
Třetímu členovi naší výpravy se žádného Tajmena pokořit bohužel nepodařilo, tak se na toto krásné místo třeba v budoucnu ještě vrátíme… :).
Váš vedoucí Dušan si vyrazil na amury, pojďte si přečíst jeho report:
V neděli 19. června jsem vstával už ve tři hodiny ráno, abych byl u rybníka Slatina u Libochovic mezi prvními. Je to krásný rybník o rozloze 10 hektarů u hradu Hazmburk. K mému úžasu když jsem přijel k rybníku, tak už tam byli další rybáři. Našel jsem dobré místo a začal prokrmovat. Dvě hodiny jsem čekal na záběr a pak to přišlo – první Amur!! Nebyl zrovna veliký asi 60 cm a zabral na klasickou medovku. Po první rybě zůstala medovka na háčku a ze zkušenosti vím – nech ji tam! Znovu jsem nahodil, dávám prut do vidliček a prásk, rána a jízda. Hm, řekl jsem si, to bude asi pěkná ryba. Zdolával jsem rybu na feederový prut 15 minut a byl to opět amur, měřil rovných 75 cm. Jedna fotečka a šup zpátky do vody! Asi za další půl hodiny přišla další jízda a zase Amur. Po pěti minutách mě to torpédo dostalo a přetrhlo mi vlasec. Tentokrát to byl největší Amur – podle mého odhadu mu k metru moc nechybělo(pozn. admina – ryba co uplave je vždycky největší :D). No co, ryba vyhrála, to už tak bývá. Já jsem ten den byl ale spokojený, krásná příroda, prostě pohoda u vody!
Poslední červnový víkend jsem se domluvil s vedoucím Vrbičkou, že zkusíme potrápit sumce a kapry z naší největší řeky – Labe. Vrbička jako kovaný kaprař sbalil děličky a já feedery a sumcařskou výbavu.
Vrbičkova sestava v akci
Předpověď počasí slibovala dusno, deště a bouřku, což nahrávalo hlavně lovu sumců, jak jsme se později i přesvědčili. Vrbička dorazil na místo jako první a postavil tábor, který nás bude hostit na následující dvě noci. Já se z práce dostal později, ale do večera jsme stihli nahodit oba.
Sumcové pruty v pohotovosti, čekáme na zvuk rolničky!
Po nalovení nástražních cejnů na Feeder jsme technikou nahazování „přes druhý prut“ dopravili podvodní splávky do koryta řeky a začali doufat v místního vousáče. Ve 21:30 to skutečně zacinkalo, prut se mohutně ohnul do luku a brzda pennu slammer začala vydávat parádní zvuk. Hned po záseku mi bylo jasné, že se o nějakou „metrovku“ jednat nebude. Sumec bojoval srdnatě a u břehu nám předvedl hotové rodeo. Vrbička neváhal ani vteřinu, skočil po kolena do vody a nakonec se nám povedlo sumíka společnými silami vytáhnout na břeh.
Pavel a jeho sumec
Sumec dostal po pár fotkách na památku svobodu a my měli čas zpracovat ten parádní rybářský zážitek. Prostě paráda!!
Kapři bohužel vůbec nespolupracovali, ale zklamaní jsme rozhodně neodjížděli. Když ryby nechtějí, tak nechtějí, pravil Vrbička s úsměvem. Už se těšíme na další společnou výpravu!
